Obec Velika Hoča se nachází v okrese Orachovac a je vzdálena 4 km jihovýchodně od města Orachovac.v jižním části Srbska. První písemná zpráva pochází z roku 1198-1199 zapsaná v Hilandarském rukopise Stefana Nemanje. Dnes je to srbská enkláva pod správou okresu Orachovac a administrativní sídlo místní samosprávy. Celá enkláva je pod ochranou vojenských sil německého kontingentu. KFOR.

Podle zprávy místního správního úřadu zde bydlelo v roce 2001 celkem 622 obyvatel. V roce 2007 se jejich počet snížil na 611, a při příležitosti mé poslední návštěvy v říjnu 2008 činil počet obyvatel Velike Hoče pouze 590. K tomuto snížení došlo v důsledku vystěhování a odchodu 23 osob do Norska, kde tyto požadovaly a dostaly politický azyl. Nyní ještě zhruba 5-6 rodin má též v úmyslu odejít a čeká na stejnou možnost vystěhovat se.

V obci je stará škola, kterou v letech 2000-2001 navštěvovalo 98 žáků, v roce 2007 jich bylo 64, a poslední zpráva z roku 2008 uvádí, že počet žáků ve škole činí 53. V obci se ročně narodí 2-3 děti, ale pro t\ zde nejsou k dispozici ani jesle ani školka. Kdo má možnost, může dítě odvézt do srbské části Orachovce, kde se nachází mateřská školka „Baltazar“, která je v provozu pouze 2 dny v týdnu.

Tato srbská enkláva je známa svoji výrobou velmi dobrého a kvalitního vína. Většina obyvatel se zabývá pěstováním vinné révy, ovšem jen v případě, kdy je to vůbec možné. Na první pohled je totiž zřejmé rozlišit, která vinice je majetkem Srbů a která je albánská. Srbské vinice jsou v okolí zcela zničeny a zpustošeny, zatímco albánské jsou úhledně obdělávané. Za této situace je pochopitelné, že Srbové obdělávají pouze vinice na území, které jsou v katastru obce Velika Hoča. Za touto hranicí se žádný Srb do pěstování vinné révy nebo jakékoliv jiné činnosti vůbec nepouští a jsou k tomu hned dva pádné důvody.

Jedním je strach o vlastní bezpečnost, zdraví a holý život a druhým, že výsledek jejich namáhavého snažení by nakonec padnul nazmar albánským vandalům a z potenciální úrody by pro ně stejně nic nezůstalo. Pochopitelně, že takovému riziku  je lepší se vyhnout.

Bohužel jsme měli sami možnost během naší první cesty v Kosovu spolu s Jaroslavem Foldynou vyslechnout jeden z mnoha smutných životních příběhů. Potkali jsme a seznámili se s jedním starým mužem, který nyní žije u přítele ve Veliké Hoči. Zde jsme s ním seděli a on nám vyprávěl, že má svůj dům a vinici pouze 5 kilometrů vzdálené od tohoto místa, ale vlastně je teď bez domova, zatímco v jeho domě a na jeho vinici se usadil Albánec. Na naší otázku, proč se tam nevrátí žít sám, když je to jeho majetek nám smutně odpověděl, že se o to pochopitelně pokoušel. Dokonce se i pokoušel domluvit s tím Albáncem, že mu dům i vinici tedy prodá a rozejdou se jako lidé, ale nepochodil. Místo toho sklidil jen výsměch a bylo mu řečeno, že teď je to albánský dům, stejně tak i vinice je albánská půda a on ať zmizí a táhne odtud pryč a tak ho vyhnali z vlastního domova.

Vyslechnout příběh muže, který o sobě říká, že jediný majetek, který mu zůstal je to, co má na sobě oblečené, v nás skutečně vyvolal hluboký  pocit odporu proti takovému bezpráví a pocítili jsme silnou potřebu šířit jeho příběh dál a dál, aby se o něm dozvědělo co nejvíce lidí.

Je třeba ještě zdůraznit, že se tento stařec též obrátil o pomoc na mírové jednotky KFOR a na všechny organizace v okrese, které by v rámci svých kompetencí mohly jeho situaci vyřešit. Do dnešního dne mu ale nikdo z nich  neodpověděl ani nijak nepomohl či  nabídnul jakékoliv řešení

Doufám, že při příležitosti naší další návštěvy v Kosovu   zveřejníme pokračování jeho i ostatních  příběhů a budete tak mít sami možnost porovnávat, zda se po roce od vyhlášení  nového státu něco pro Srby žijící v Kosovu změnilo.

Do našeho projektu „ADOPCE NA DÁLKU“ se zatím z Veliké Hoče zapojily následující rodiny: Gogić, Stašić, Micić, Lukić a Manitašević.

Z průvodních obrázků a videosekvencí (na jejichž umístění zde se intenzivně pracuje) můžete vidět jejich příběhy, potřeby, přání, ale také jejich  časté obavy z budoucnosti a pocitu, že se stali ve vlastní zemi druhořadými občany.

Adriana Markeševičová místopředsedkyně o. s. Přátelé Srbů na Kosovu