Městečko Gračanica má okolo 15.000 obyvatel (Srbů). Je vzdálena jen 8 km od Prištiny (500.000 obyvatel, Albánců). Jedná se o velkou srbskou enklávu, do které směřuje velká část pomoci, konkrétněji starým lidem, sirotkům a rodinám žijícím v hmotné nouzi. Vzdělání se dětem a mládeži dostává v místních školách, mimo jiné je tu i hudební škola. Ale Gračanica není rozhodně ideálním místem k životu - důkazem budiž kontejnerové městečko, ve kterém dnes žije okolo stovky Srbů v nehumánních a nehygienických podmínkách.

Většina z nich zde žije od 17. března 2004, kdy kosovští Albánci za nečinného přihlížení příslušníků mezinárodních mírových jednotek KFOR ničili a zapalovali vše srbské - rodinné domy i národní a kulturní památky, z nichž mnoho bylo postaveno dávno před objevením Ameriky. Tito lidé utekli do Gračanice před běsnícími kosovskými Albánci pouze v tom, co měli právě na sobě při čemž z dálky viděli, jak hoří jejich domy.

V kontejnerovém městečku žijí lidé ze všech částí Kosova se stejným osudem. Útěkem do Gračanice si zachránili holé životy a to, co jim bylo tenkrát nabídnuto jako dočasné přístřeší je i po dlouhých pěti letech jejich jedinou střechou nad hlavou, bohužel. Tyto kontejnery jsou darem ruské vlády. Na fotografiích a videích, která se nalézají v galerií, můžete vidět jak tito lidé žijí.

Většina z nich žije v kontejneru o rozměru 8 metrů čtverečních, což je domovem pro 4 i vícečlenné rodiny. Sami si zkuste představit, že v zimě musíte ven na mráz pokaždé, když se Vy nebo Vaše děti potřebují koupat a jediná možnost je společná koupelna, která se nachází v jednom z kontejnerů a že výpadky elektrické energie jsou na dením pořádku a jedinou možností vytápění jsou právě elektrické přímotopy, takže kdo se hřál, během výpadků trvajících i několik hodin, mrzne. Jeden z chlapců, Nikola Stolić byl přes den se svým bratrem u kamarádů, kteří mají v Gračanici dům, aby si alespoň takto užil tepla. Nikola se svým bratrem jsou jedna z rodin, které se zapojily do našeho projektu.

Do tohoto projektu je zapojeno celkem osm rodin: Nedeljković, Stanojević, Stolić, Tokić, Stolić Slavica, Ristić, Dzurić, Maksimović. Ráda bych zdůraznila, že do projektu nejsou zapojeny všechny rodiny žijící v kontejnerech, některé se totiž odmítly zapojit s tím, že stačí když o sobě daly vědět a stejně by to bylo k ničemu. Myslím si, že jsou všichni rozčarováni z toho, že za pět let života v provizoriu pro ně nikdo neudělal vůbec nic a jediné co dosud ze všech stran slyšeli byly jen sliby. Z rozhovorů s těmito lidmi můžete vidět, co potřebují nejvíce. Samozřejmě, že na prvním místě je důstojné bydlení, ale buďme realisty, jelikoý jsme malým sdružením tak by nebylo seriózní prezentovat na samém počátku naší činnosti těžko dosažitelné cíle. Sami můžete posoudit, která rodina je na tom nejhůře a této potom směrovat Vaši konkrétní pomoc. Pokud se rozhodnete některé z rodin pomoci, obracejte se na nás prosím prostřednictvím e-mailu nebo volejte 777 34 34 24.

Budeme velmi potěšeni, pokud Vás osud těchto lidí nenechá chladnými a že si prostřednictvím těchto záběrů uvědomíte, jak šťastně žijete Vy a Vaše děti. Protože jen o několik set kilometrů dále žijí děti, které sní o tom, že půjdou bez obav na fotbal nebo vybíjenou jak říká Nemanja Nedeljković z Gračanice.